Stěhování do CERNu mi nejdřív nepřipadalo jako nějaká velká záležitost. Přeci jenom jsem se předtím přestěhovala z Kanady do Anglie, takže z Anglie do Švýcarska je to přeci mnohem blíž a navíc mám auto. Prostě pohoda. No, už jsem tu jeden měsíc a moje květiny se ještě nevzpamatovaly z přesunu. Jedna už umřela úplně.

CERN je skvělý místo a děsně se mi tu líbí. Ale! Teď si trochu postěžuju, ale musí to být. Zaprvé, v neděli je všechno zavřený. Chcete si jít nakoupit jídlo na příští týden? Smůla.. Máte volno tak chcete jít nakupovat? Haha, v neděli se přeci nic nedělá. Prostě volný den se stráví buď úklidem, prací, nebo při dobrém počasí na horách. Za druhé, všechno je tu děsně drahé. Vyrazit si na večeři je věc pro bohaté a nakupování se musí omezit na nutnosti. Sice bydlím ve Francii (což alespoň znamená levnější ceny bytů), ale bydlení na hranici se Švýcarskem ovlivňuje cenu živobytí.

Teď k těm pozitivům, okolí je tu neskutečné. Alpy vidím z okna mojí kanceláře, když jsem na cestě domů nebo když trávím volné chvíle u ženevského jezera a velice mi to zpříjemňuje dny. Když je vysoká viditelnost, vidím až na Mt. Blanc a pokaždý je to super pohled. Příroda je tu opravdu krásná. A navíc je tu nespočet možností kam se vydat na výlet o víkendu.

Takhle teda začíná můj život na francouzsko/švýcarské hranici a práce v největší laboratoři částicové fyziky na světě. Jsem ráda, že tu můžu být díky mému doktorantskému studiu. Díky že jste se stavili!